Menu Zavřeno

29. I to se stalo na koksovně

Vzpomíná Karel Škapa

Počátek mého působení ve Vítkovickém koksárenství byl spojen se zaměstnáním na chemickém oddělení koksovny. Proud vstupních informací nutných pro zvládnutí profese Strojník jemné kondenzace a koncového chlazení byl nepředstavitelný. Po zapracování si člověk zvykl a vlastními chybami se dále zdokonaloval.

Zavedeným dobrým zvykem byla povinnost podrobně informovat o provozním dění kteréhokoliv nadřízeného, který se objevil v „rajonu“ – počínaje mistrem, konče ředitelem. Jednoho dne vidím přicházet Zdeňka Ž., vedoucího chemického oddělení, a tak upaluji k němu, abych zodpověděl dotazy k podaným informacím. Rozhovor běžel uspokojivě, když vtom se u dehtové koleje ozval hlasitý ženský křik. „To je Mariana – neteče ti někde dehet?“ poznamenal znalecky Zdeněk Ž.

Nebyl jsem si vědom něčeho neobvyklého, odběhl jsem od benzolových praček k dehtové koleji, kde se naskytl pohled na dehet přetékající z kontrolního kohoutu skládkové dehtové nádrže. Křik paní Zapletalové a pleskavé zvuky horké tekutiny předznamenaly další dění. Bleskově jsem zastavil čerpání dehtu do skládkové jímky, po žebříku vystoupal a uzavřel kohout (měl jsem štěstí, dehet už netekl a upozornění křikem proběhlo včas). Dehtové louže bylo třeba zasypat pískem, následně seškrábnout a vzniklý odpad ručním kolečkem odvozit na určené místo.

Paní Zapletalová udržovala „morál“, protože se ze všech sil snažila o udržení pořádku ve strojovnách chemického oddělení. Roznášení dehtu na botách nemohla dopustit.

Nebo další, již moje, příhoda na koksovně:

Pro jednu větší střední opravu vysoké pece bylo nutno odstavit, odplynit a vyvětrat potrubí čistého vysokopecního plynu. Potrubí mělo průměr 2 metry a muselo se částečně přeložit a upravit. Byl jsem tenkrát vedoucí plynových prací proto jsem zodpovídal za bezpečné a včasné provedení celé operace. Na denní směně jsme, přesně podle zpracovaného „postupu plynových prací“, odstavili potrubí, otevřeli všechny průlezy a vyvětrali zbylý jedovatý vysokopecní plyn. Následně odebraný vzorek vzduchu z odstaveného potrubí prokázal, že v potrubí už žádný plyn není. Bylo hotovo. Na dispečinku opravy jsem zapsal do deníku ukončení plynových prací a zároveň povolil provádění dalších opravárenských prací jako bylo svařování a rozpalování. Odpoledne jsem v klidu odešel ze závodu s představou klidného večera a spánku doma. Ale to jsem se pěkně mýlil.

V 11 hod. v noci zvoní na nočním stolku telefon, rozespalý beru sluchátko a slyším závodní dispečink: „Josefe, Hutní montáže zastavily veškeré noční práce, protože zjistily, že v odstaveném potrubí je plyn a hrozí nebezpečí výbuchu. Musíš přijet.“ V mžiku byl spánek pryč a jen jsem stačil vyhrknout do telefonu: „To není možné, to je nějaký omyl!“. Rychle se obléknu do „pracovního“ a pádím do garáže a autem do závodu. Svářeči nesmí přerušit práce.

Na potrubí v místě prací Hutních montáží již viselo smontované lešení a zapojeny osvětlovací tělesa. V okolí byla všude tma. Pod potrubím už na mě čekal Karel P., mistr Hutních montáží, který práce řídil a říká: „Josefe, v potrubí je plyn, sám jsem viděl úplnou plynovou mlhu a já tam nikoho nepošlu, aby na potrubí pálil a svařoval, to určitě bouchne.“ Po provedené vizuální kontrole potrubí jsem marně Karlovi vysvětloval, že vzorky z potrubí jasně ukázaly, že tam plyn není, že to, co vidí, je jen vodní pára. Nedal se přesvědčit.

V provoze se sice může stát cokoliv, ale já jsem musel teď v noci dokázat, že potrubí je „čisté“ a svářeči mohou bezpečně pracovat. Bleskově uvažuji, rozhoduji se a říkám Karlovi: „Pojď se mnou na potrubí a uděláme kontrolu a pokus. Já zapálím noviny, hodím je průlezem do potrubí a když tam bude plyn, tak to trochu bouchne. Když klidně noviny dohoří, tak na potrubí můžete dále pracovat.“ Karel nešel, jen se díval zpovzdálí a čekal, co se stane.

Vylezl jsem na porubí a šel k otevřenému a osvětlenému průlezu. V potrubí byla opravdu mlha, která se válela u dna. To přece nemůže být na 99,9 % plyn, říkám si. Stavím se bokem a zapaluji noviny. Kdyby v potrubí byl plyn a začal hořet, tak by plamen vyšlehl z průlezu kolmo vzhůru. Jistota je jistota. Srolované noviny hoří velikým plamenem a já je házím do průlezu potrubí tak, aby všechno viděl Karel. Noviny s plamenem plachtí do potrubí a lehce dopadají na dno, stále hoří, hoří a hoří. Žádný výbuch.

I já jsem si oddechl, a navíc přesvědčil Karla, že dopolední plynové práce byly provedeny zodpovědně. Jen večer, když poklesla venkovní teplota, se v potrubí srážela vlhkost z usazenin a vytvořila páru, která tak vyděsila montéry. Práce na opravě mohly nerušeně pokračovat.

Obrázek 29: Potrubí čistého vysokopecního plynu
Obrázek 29: Potrubí čistého vysokopecního plynu

Napsat komentář

VŠECHNY KAPITOLY