Menu Zavřeno

3. Příběh třetí – Plynovky a ředitel závodu

V době, kdy jsem byl v závodě „ten mladý technik“ a hodně pracovníků mě ani neznalo jménem, jsem začal samostatně sepisovat předpisy plynových prací a také samostatně práce řídit. Plynovky (neboli plynové práce) mě bavily a měl jsem je docela rád. Dávaly mi pocit samostatnosti, užitečnosti a jedinečnosti. Tenkrát jsme byli na Vysokých pecích jen dva (můj šéf Jenda a já), kteří tuto rizikovou činnost mohli vykonávat. Byl jsem na sebe pyšný (dneska nevím proč), že mě při plynovkách musí všichni respektovat.

Jednou se stalo, že jsem řídil plynové práce u první vysoké pece, kde se odplyňovala část potrubí surového plynu. Práce zdárně probíhaly. Prostor v okolí byl uzavřen, doprava zastavena, vysoké pece pracovaly omezeně. V potrubí, které se odplyňovalo, byla zrovna třaskavá směs vzduchu a vysokopecního plynu, tedy nejnebezpečnější fáze odplyňování. Všichni pracovníci se dívali do prostoru, kde líně stoupal obláček třaskavé směsi.

V tom se stala neslýchaná věc: do uzavřeného prostoru neoprávněně vstoupil tehdejší ředitel závodu a zamířil přímo ke mně a nahlas říká: „Ty Luňáčku, ukonči už konečně ty plynové práce, my musíme pustit (zafoukat) vysoké pece naplno“. Okolo stojící pracovníci ztuhli, protože věděli, že to nejde, že je to nebezpečné. Dostal jsem vztek a odpovídám: „Soudruhu řediteli, plynové práce neukončím, protože v potrubí je ještě třaskavá směs a bylo by to velmi nebezpečné“.

Ředitel ihned poznal, že hodně „přestřelil“, zakabonil se, otočil a rychle opustil uzavřený prostor. Pracovníci od plynových prací stáli stále okolo, jen se lehce usmívali, věděli, že jsem byl v právu. Zvěsti o mém incidentu se rychle rozšířily po závodě. „Luňáček vykázal ředitele od plynovek“. Mě incident netěšil, ale od té doby mě většina zaměstnanců znala. Ředitel pak brzy ze závodu odešel na jinou funkci a já jsem si oddychl, protože jsme se opravdu neměli moc rádi.

Na tuto událost jsem nikdy nezapomněl a v dobách, kdy jsem sám vykonával funkci hlavního inženýra a pak ředitele závodu jsem se snažil nikdy nezasahovat do kompetence a zodpovědnosti mých podřízených. To se v dobrém kolektivu nedělá.

Nakonec k plynovkám. Nebyly nikdy úplně bezpečné, zvláště když se podcenila příprava a neodhadly se nepředvídatelné okolnosti. Děsily nás bludné proudy, pyroforní prachy v potrubích, slepé konce přípojek, napojená vodní potrubí, klesající podpěry, vyšší procenta vodíku v plynu a další nástrahy. ALE PŘEŽILI JSME BEZ ZTRÁTY KYTIČKY.

VŠECHNY KAPITOLY