Menu Zavřeno

3. Horká strana koksárenské baterie

Už jsem byl po studiích, když jsem nastoupil na brigádu na dohašovací rampu, kde se vysypával z hasícího vozu uhašený koks. Je to šikmá ocelová plocha, dole ukončená výpustěmi. Přijede vagon s horkým a uhašeným koksem, vysype ho a vy máte za úkol dohašovat hadicí a vodou ještě rudé zbytky žhavého koksu a pak otevírat branky, které ústí na gumový pás, kterým se koks dopravuje z koksovny na vysoké pece.

Jednou, už nevím proč, chlap, co jezdil na hasícím voze zjistil, že má špatně zavřené brány, přes které se vysypává uhašený koks na dohašovací rampu a které musí být při hašení koksu zavřené. Aby při dalším pojíždění k hasící věži a zpět nedošlo k vysypání rudého koksu na koleje a také pod baterii, tak ten rudý hořící kos vysypal na moji rampu. No a já jsem ho měl uhasit hadicí. Myslím, že jedna dávka byla cca 40 tun koksu. Nedovedete si představit, kolik žáru taková hromada koksu vydá. Naběhl jsem na rampu co nejrychleji, vzal hadici a pár vteřin stříkal. Pak jsem se rychle běžel schovat a zchladit. To se už ostatní posádka koksovny nějak dozvěděla, co se stal za průser a pomohli mi hasit hadičkami tu hromadu rudého koksu. Po půl hodině jsme byli pečení a vaření, ale dali jsme to!

Po měsíční práci už jsem vypadal jako správný koksař. V tramvaji se na mě dívali jako na horníka, protože ať jsem dělal, co jsem dělal, tak se mi kolem očí objevily černé linky. Ale já jsem dělal na koksovně! Prostě to jen tak nešlo dolů, chtělo to nějaký čas.

Současný pohled na teplou stranu

VŠECHNY KAPITOLY