Menu Zavřeno

13. Singapur

Vystoupili jsme za tmy na letišti v Singapuru. Jako každé pořádné letiště, má i to zdejší své jméno. Jmenuje se Changi. Ale schválně, zkuste si vzpomenout na některá jiná jména letišť kromě Mošnova a Ruzyně, půjde to? Asi ne, ale to nevadí.

Letištní budova je ohromná. Aspoň pro deset tisíc cestujících. Jsou zde restaurace, stánky s občerstvením, obchody se suvenýry i spotřebním zbožím, odbavovací salóny, směnárny, výtahy, pojízdné schody i pojízdné chodníky a úschovny zavazadel. Všechno je v provozu čtyřiadvacet hodin denně a celá budova je klimatizována chladným vzduchem. Neustálý pohyb a přesuny cestujících vytvářejí zdánlivý zmatek, ale po chvíli zjišťujeme obvyklý řád a systém.

Z letadla do haly, kontrola, úschovna, taxík a pryč z lidského mraveniště. Hledali jsme úschovnu. První byla plná, druhá (na jiném konci budovy) plná, třetí je poblíž té první a tam jsme odložili kufry. Jen s taškou v ruce spěcháme shánět dopravu do hotelu ve středu města. Jde to úplně hladce, protože před budovou stále čeká alespoň dvě stě taxíků, které dispečer přivelí na pouhé zvednutí ruky.

Jedeme do centra. Singapur je město, ostrov i republika současně. V době naší návštěvy mělo 2,7 mil. obyvatel na ploše 617 km2. Žilo zde 76 % Číňanů, 15 % Malajců, 7 % Indů a Pákistánců a jen 2 % tvoří další národnosti. Republika, která byla dříve britskou kolonií, získala nezávislost až roku 1965 a má ve znaku červenou lví hlavu na bílém podkladě.

Od taxikáře jsme se dověděli, že je zde soustředěn obchod s textilem a elektronikou všeho druhu pro oblast od Perského zálivu až po Nový Zéland. Díky bezcelní zóně je zde průmyslové zboží nejlevnější a také nejkupovanější.

Po ubytování v hotelu jdeme na procházku. Je 23 hod., na ulici stačí deset minut chůze podél výkladních skříní a košile se může ždímat. I v tuto noční hodinu je 28 °C a vlhko jako v prádelně. V klimatizovaném hotelovém pokoji je mnohem příjemněji.

Ráno si z taxíku prohlížíme město. Mrakodrapy, hotely a obchodní centra v nové části, pouliční prodavači, zboží na chodníku v té části, které se říká stará. Nikdy bych nevěřil, že je možno tolik výstavby a moderní techniky soustředit přímo na rovníku, který se mi vždy zdál být symbolem vedra a nedotčené přírody, kde není místo pro přebujelou civilizaci.

Odpoledne se vracíme zpět (již potřetí) na letiště Changi, odkud večer startuje již naše linka na trase Singapur —Praha.

Obrázek 20: Ulice na rovníku
Obrázek 20: Ulice na rovníku
Obrázek 20: Ulice na rovníku
Obrázek 20: Ulice na rovníku
Obrázek 21: Pagoda v Singapuru
Obrázek 21: Pagoda v Singapuru

 

VŠECHNY KAPITOLY