Menu Zavřeno

24. Vistemat a Termovit

Vzpomínkami přispěl také Ing. Pavel Prostějovský

V šedesátých letech, po uvedení do provozu moderní 6. vysoké pece, uvažovalo vedení závodu o dalších technických inovacích. Jednou z nich bylo i využití vysokopecní strusky na výrobu nehořlavého, vláknitého izolačního materiálu, který nutně potřebovali stavbaři pro lepší tepelné zabezpečení staveb. Pro nás, vysokopecaře, to znamenalo zajištěný prodej izolačního výrobku a lepší využití strusky. Bylo rozhodnuto, že Závod 1 postaví výrobní linku. Společně s Výzkumným ústavem stavebních hmot Brno vznikl projekt a posléze výstavba poloprovozní linky. Technologii poskytli výzkumníci. Naši zaměstnanci po zaučení zahájili zkušební výrobu izolačních desek Vistemat = Vítkovické struskové izolační materiály.

V kontinuální kupolové tavící peci se koksem roztavila struska a kyselé přísady. Tavenina pomalu vytékala na čtyři rychle se otáčející kovové rozvlákňovací kotouče, kde se tvořilo struskové vlákno. To se při letu vzduchem ochladilo a potom usazovalo v komoře. Vrstva minerálních vláken se pokropila fenol formaldehydovou pryskyřicí, která vlákno slepila a zpevnila. Usazovací komora byla slabým místem výrobní linky, protože vrstva vláken nebyla rovnoměrná, vznikaly desky s nerovnoměrnou hmotností a tím i nerovnoměrnými izolačními vlastnostmi (tzv. druhá jakost). Rozdělení výrobků na první a druhou jakost prováděla pracovnice za lisem na konci linky podle daných kriterií: chyby v tloušťce, ořezu, obsahu pryskyřice a vzhledu.

Na výrobním zařízení pracovalo celkem 30 pracovníků včetně údržby. Měli k dispozici velmi slušně vybavené sociální zázemí se šatnami, sprchami a jídelnou, kam se dovážely obědy. Výrobní středisko nebylo oplocené a nestálo v areálu vysokopecního závodu (čehož občas využili nesvědomití zaměstnanci k návštěvě hospůdky), stálo na haldě, kam museli zaměstnanci dojíždět autobusy DPO. Všude byl pořádek, tak nezvyklý v socialistických stavebních podnicích, a také dodržování technologických předpisů bylo na velmi dobré úrovni. Prostě středisko, které si na sebe vydělalo. A že fenol formaldehydová pryskyřice nebyla pro zdraví žádným přínosem se tenkrát neřešilo.

I přes odloučenost od závodu začalo být středisko Vistemat brzy velmi známé, protože nazelenalé strusko – vláknité desky o rozměru 120 x 60 cm – II. jakost (tzv. Vistemat dvojka) - byly mimořádně žádané zboží u soukromých stavebníků. Nikdo se nepídil po surovém železe, ale po Vistematu byl „hlad“ stále, protože druhou jakost si mohli odkoupit stavebníci za nižší cenu. To bylo vysokopecní terno. Stavebníci z blízka i daleka chodili do závodu s prosbou o odprodej druhé kvality. Za prodej Vistematu dvojka se nikdy nebraly úplatky, ale někdy bylo možno získat stavební nebo dodavatelské preference. Tenkrát bylo všeho málo a budovat bylo potřeba. Také jsem si Vistemat koupil na stavbu domku.

Vistemat byl a je pojmem i v době, kdy jeho výroba byla postupně nahrazena jinými lehčími vláknitými izolačními hmotami. Po omezení výroby Vistematu byla celá linka doplněna zařízením na výrobu Termovitu.

Na začátku sedmdesátých let byl vysokopecní proces intenzifikován, snižovala se spotřeba koksu, zvyšovala se teplota dmýchaného větru. S tímto procesem začalo stoupat procento poruch, které byly způsobeny nedokonalou tepelnou izolací mezi žáruvzdorným zdivem a ocelovou konstrukcí ohřívačů větru, horkovětrným potrubím a podobnými vysokopecními prvky. Vistemat naprosto nestačil. Hledali jsme jiný materiál schopný teploty nad 1 200 °C vydržet. A našel se. Někde na západě, snad v USA, byl vyvinut vláknitý materiál na bázi Al2O3, který se používal v raketovém průmyslu a vydržel teploty přes 1 260 °C. To by bylo něco pro nás, to potřebujeme. Ale tenkrát dovoz ze západních zemí byl těžko dostupný a sektor stavebnictví, kterému vývoj náležel, jako obyčejně, pokulhával.

Co dělat, museli jsme si pomoci sami. V roce 1975 bylo rozhodnuto, že „jdeme do toho“. Začalo jednání s výzkumníky z Prahy o možnosti provedení a cesta se zdála být schůdná hlavně proto, že bylo možno využít linku Vistemat. Tu upravit, doplnit a zkusit výrobu. Nechci detailně popisovat začátky výroby Termovitu. Přes veliké technické potíže a finanční problémy se díky maximálnímu nasazení výzkumných pracovníků (garanti technologie) a hlavně zaměstnanců provozu 110 a technického oddělení našeho závodu, podařil 21. 12. 1978 první slavnostní odpich a rozvláknění vítkovického Termovitu. Byli jsme první neutajovaná výroba v Evropě. Senzace a obdiv v celém hutním sektoru bývalé RVHP. Opět se projevila vypěstovaná schopnost lidí v našem závodě řešit úspěšně (a hlavně okamžitě) technické a výrobní problémy. Byl to zasloužený úspěch, hutníci dostali super izolační materiál.

A co soukromníci? Ti mohli použít Termovit na izolaci doma vyrobených kotlů k ústřednímu topení.

Napsat komentář

VŠECHNY KAPITOLY