Menu Zavřeno

33. Uklizení střech

V dobách, kdy v závodě byla běžná vysoká prašnost (šedesátá a začátek sedmdesátých let), bylo naprosto nutné čas od času ze střech uklízet napadaný popílek, kterým provozy aglomerace a vysoké pece zasypávaly své okolí. Vrstvy drobné směsi železné rudy, vápence a koksu dosahovaly výšky několika centimetrů, skoro až decimetr. Neúměrně přetěžovaly střechy budov, hrozilo poškození, ba i zřícení střechy. Aby se poškození zabránilo, nastupovaly čety brigádníků s lopatami. Nejčastěji to bývali hasiči z Vítkovického útvaru, kteří si chtěli vydělat nějaký peníz navíc ke své mzdě. Shodili popílek ze střechy a dole vytvořili úhledné hromádky. Nastoupila závodní mechanizace a hromádky svezla do připravených vagonů, kterými byl materiál odvezen na aglomeraci k dalšímu zpracování. Tak to chodilo stále dokola.

Postupem doby se zlepšovala technologie výroby, napadaného popílku začalo ubývat a čištění střech přestalo být problémem. Pozornost byla upřena na úklid cest, volných prostorů, které se využívaly v době oprav pecí. Zakládali jsme trávníky a likvidovali zbytečné předměty. Zkrátka v závodě byl pořádek, který obdivovaly i zahraniční návštěvy. My ve vedení závodu jsme byli na tento stav docela hrdí. Až jednou.

Už jako ředitel závodu jsem jel na pravidelnou poradu ke generálnímu řediteli podniku Vítkovice. Tam se scházelo celé vedení podniku, ředitelé závodů a vedoucí útvarů. Asi 35 lidí. Poradu zahajoval generální ředitel Peška slovy: „Udělal jsem kontrolu pořádku našich závodů. A v závodě jedna (vysoké pece) jsem zjistil nehorázný nepořádek. Luňáčku, tobě rostou stromy na střeše aglomerace. Chceš tam něco pěstovat, nebo ozeleňuješ Vítkovice? Do zítřka chci vědět co s tím uděláš.“

Ve mně „hrklo“ a hned mi bylo jasné, že jsme zanedbali čištění střech. Dlouho byl klid, popílek se pomaloučku shromažďoval pod komínem aglomerace, a protože byl vlhký rok, tak úspěšně vyrašily a vyrostly náletové stromky. Ty byly zrovna krásně zelené a výrazně se odlišovaly od tmavě červeného popílku.

„Dáme to do pořádku,“ odpovídám a pod palbou kritiky generálního ředitele už je další závod. Ještě že nejsem kritizován sám.

Vracím se po poradě zpět do závodu a ptám se spolupracovníků: „Víte něco o kontrole pořádku v závodě?“ Nikdo nic nevěděl, jen mistr ze skládky železa povídá: „Víš šéfe, včera odpoledne nad pecemi a aglomerací velmi nízko prolétalo dvoumotorové letadlo.“ A bylo to venku. Náš generální ředitel si udělal bleskovou vzdušnou kontrolu a stromky na střeše uviděl. My jsme je zespodu neviděli, ale on ze vzduchu ano. Měl pravdu. Popílek ze střech jsme i se stromky rychle uklidili a pravidelnou kontrolu střech obnovili.

VŠECHNY KAPITOLY