Menu Zavřeno

28. Poruchy a havárie na koksovně

K výbuchu koksárenského plynu ve sklepě turbovny došlo v červenci 1989. Byla při něm úplně zničena budova turbovny. Z provozu byly vyřazeny parní a elektrické turbodmychadlo a tím celé chemické oddělení. Po dobu odstraňování následků havárie (75 dní) byl veškerý surový koksárenský plyn pouštěn polnicemi do ovzduší a spalován. Výroba koksu byla utlumena asi na 45 % a ostatní chemické produkty koksování nebyly vyráběny vůbec. Po opravdu velkém úsilí se podařilo zprovoznit elektrické turbodmychadlo začátkem října 1989 a v návaznosti na to obnovit provoz chemie a normalizovat výrobu koksu. Na této havárii se podepsali především pracovníci provádějící těsně před havárií údržbářské práce ve sklepě turbovny.

Obrázek 26: Koksovna po havárii turbovny 26. 7. 1989
Obrázek 26: Koksovna po havárii turbovny 26. 7. 1989
Obrázek 27: Koksovna po havárii turbovny 26. 7. 1989
Obrázek 27: Koksovna po havárii turbovny 26. 7. 1989

Druhou velkou havárii, ohrožující provoz celé koksovny, byl požár v její uhelné službě. Stalo se tak v září 1974, kdy asi v polovině dopravního mostu s pásem z mlýnice uhlí do povrchových zásobníků a pásem z třídírny uhlí (přilehlého Dolu Hlubina) do jeho úpravny vznikl požár, v jehož důsledku došlo k deformaci ocelové konstrukce mostu a jeho následnému zřícení. Příčiny této havárie byly technického rázu; teprve na druhém místě byl vliv lidského činitele. Havárií byla přerušena cesta komponent uhelné koksovací vsázky do povrchových zásobníků, znemožněna příprava vsázky a tím obsazování koksových pecí (komor koksárenských baterií). Na řešení této situace se podíleli nejen pracovníci koksovny, ale i jiných závodů a podniků. Hotová vsázka z jiných koksoven byla do vítkovické koksovny dovážena ve vagonech a po jejich vyložení na výklopníku sypána na hrabicové dopravníky. Ty byly poskytnuty Dolem Hlubina a položeny na zemi mezi výklopníkem uhlí a mísící stanicí uhelné služby. Z nich byla vsázka sypána na pás U-110 a dále již normální cestou až do uhelné věže. Provozování popsané dopravy náhradního zauhlování uhelné věže vyžadovalo mimořádnou účast pracovníků koksovny i brigádníků. Trvalo po celou dobu výstavby nového dopravního mostu. Došlo opět ke snížení výroby koksu, ale provoz koksovny byl zachován a trval až do r. 1998, kdy byla ukončena výroba v celém vítkovickém vysokopecním závodě.

Během tohoto období koksovna přečkala ještě další havárie. Ve středisku koksových pecí to byl výbuch plynu v kouřových kanálech a sopouchu komína 5. baterie s následným poškozením zděného komína.

Poruchy jsou popsány i v kapitole č. 26.

Vzpomíná Karel Škapa:

Docela všední obyčejný den. Od rána drobně pršelo, atmosférický tlak byl spíše nižší. Provoz koksovny běžel normálně až do chvíle, než při pravidelné reverzaci otápění koksárenské baterie došlo k mechanické poruše na systému táhel měnícího vrátku. Místo spalin se do kouřovodu dostala topná směs, která se vznítila a nestačila neškodně uniknout komínem. Následoval výbuch, který viditelně poškodil zdivo komína. Vznikly svislé praskliny a nejistota, zda komín bude funkční. Zapeklitá situace hrozila zastavením koksovny s dopadem na plynovou bilanci celých Vítkovic.

Na ranní směně hladce proběhly práce spojené s opravou měnícího vrátku, ale zraky všech se upíraly k poškozenému komínu. Vydrží, nebo snad spadne? Bylo provedeno ohledání popraskaného zdiva. Nikdo nedokázal určit, zda se praskliny nerozšiřují. Proto byly přes ně příčně nalepeny tenzometrické pásky se zvukovou signalizací umístěné ve velínu koksárenských baterií. Rozšiřování prasklin by spustilo zvukový alarm.

Osud provozu koksovny byl nejistý, situaci bylo nutno vyhodnocovat a sledovat nepřetržitě. Byl vydán příkaz k zavedení mimořádných služeb pro určené techniky. Situace byla závažná a v místnosti měnírny koksových baterií jsem byl přítomen za koksovnu, za vedení vysokopecního závodu ekonom Radomír K., za vedení Vítkovic také jeden znalý technik. Tito tři pracovníci byli zodpovědní za sledování změn a rozhodovali o přijetí případných nutných havarijních opatření.

Několikrát za službu jsme všichni tři společně prohlédli stav prasklin na komíně. Do blízkosti komína byl vydán přísný zákaz vstupu všem pracovníkům kromě nás „služebníků“. Stále hrozilo nebezpečí zřícení.

Napětí by se dalo krájet. Konverzace tomu odpovídala. Koksovna jela normálně, ale stále se nabízelo přirovnání ke klidu před bouří. Najednou se rozezvučela houkačka tenzometrické signalizace. Pronikavý zvuk zahlušil místnost velínu koksárenských baterií. Naše pohledy se setkaly – tak můžeme začít! Úplně první reakci měl operátor měnírny Pavel: vzal čistící vlnu a ucpáním houkačky docílil zeslabení nepříjemného jekotu. Po bleskové kontrole přístrojů svědčících o pokračujícím plynulém provozu koksárenské baterie jsme se vydali ke komínu. Stál nepohnutě na svém místě. Tenzometrické pásky na prasklinách byly neporušeny. „Tak nám přestalo pršet.“ poznamenal další služebník. Tím byla potvrzena správná funkčnost tenzometrického systému – změněná vlhkost zdiva způsobila jeho neznatelný pohyb. S ulehčením jsme se vraceli do měnírny a informovali podnikový dispečink o situaci.

Události dostaly vzápětí rychlý spád. Po celou dobu totiž probíhalo usilovné pátrání v archivech po stavební dokumentaci sledovaného komína. Po jejím dohledání byl potvrzen předpoklad, že zdivo komína je armováno, proto komín odolal výbuchu a setrval ve stabilní poloze.

Na pokyn ředitele byl rozsah služeb okamžitě zrušen, nemuseli jsme čekat na konec odpolední směny. Stavební stav komína byl nadále sledován, v dalších dnech se bez odkladů uskutečnila oprava spočívající v ucpání trhlin minerální vatou, zpevněním dolní části litým betonem a ocelovým pláštěm ze silnostěnného plechu. Komín vydržel. Opravy jsou viditelné dodnes.

V chemickém oddělení byl závažnou havárii výbuch v jednom ze sytičů ve čpavkárně.

Obrázek 28: Výbuchem poškozený komín koksovny (na obrázku vlevo) s patrným ocelovým zpevňujícím obalem
Obrázek 28: Výbuchem poškozený komín koksovny (na obrázku vlevo) s patrným ocelovým zpevňujícím obalem

VŠECHNY KAPITOLY